Modlitba v hodině smrti.
Přímo po smrti žije duše dál, vidí všechno jasněji než kdy předtím. Nejprve se duše uvolní z těla a může tělo shora pozorovat. Vnímá, co na ni přichází a vidí svět z této perspektivy. Zjevují se jí andělé i démonické bytosti podle toho, v jakém stavu se nachází. Mnozí mystikové a světci viděli, jak duše byly přijaty svým andělem strážným, nebo také, jak byly odvedeny temnými mocnostmi pryč.
Podle sv. Alfonse z Liguori, Učitele Církve, se k duši, která není ve stavu posvěcující milosti, přibližují démoni. Když ale je ve stavu posvěcující milosti, zlí duchové prchají pryč a místo nich přicházejí zpívající andělé. Mnozí lidé, kteří prošli tzv. klinickou smrtí, dosvědčují, že viděli shora své tělo v místnosti, kde se nacházelo, slyšeli hovory přítomných a odhalovali jejich myšlenky. Duše vnímá, z jakých důvodů kdo přišel, co rodinní příslušníci nebo přátelé cítí a co si myslí. Každé láskyplné gesto, každá i maličká modlitba jí pomáhá na cestě k věčnosti. Jedna jediná mše může dokonce nějakou duši vysvobodit z očistce, ona je tím nejmocnějším a nejúčinnějším, co může zemřelému pomoci.
Co se ale děje, když se za duši nikdo nemodlí a nedává sloužit mši svatou? Někteří mystikové a vizionáři tvrdí, že duše tohoto člověka, pokud žil na této zemi řádně podle přirozeného mravního zákona tak, jak jej poznával, se těsně před fyzickou smrtí setkává buď s Pannou Marií, nebo s některým světcem či světicí. Ti ji povzbuzují, aby se obrátila a dává jí šanci na záchranu. Jiskra lítosti nebo modlitba nějakého rodinného příslušníka nebo přítele někdy stačí k tomu, aby taková duše byla spasena. Na cestě do nebe potřebují duše naši pomoc, pamatujme na to.
Modlitba v hodině smrti